Vstup automobilky Volvo do segmentu SUV je krokem bezmála průlomovým. Model XC 90 jsme měli možnost vyzkoušet již před půl rokem, klasický redakční test ale ukázal, jak se vůz projevuje v typickém českém provozu. Nebudeme se tedy nyní zabývat představením auta a které jsme již psali zde ani jízdními dojmy - článek zde.

Vůz kategorie luxusní SUV, kam Volvo XC90 nepochybně patří, si zájemce kupuje kvůli kombinaci luxusu, vnitřní variability a zvýšené průchodnosti terénem. Zákazník je obletován ze všech stran a když k již klasickému BMW X5 přibyly nedávno nejnovější konkurenční přírůstky v podobě VW Touareg či Porsche Cayenne, bude mít Volvo o to těžší pozici.

V otázce míry komfortu se severské auto může s konkurencí směle měřit. Vcelku příznivou základní cenu je možné a leckdy i nutné obohatit o řadu prvků nadstandardní výbavy, je ale možno říci, že ceny odpovídají konkurenci. Ze specifik Volva jmenujme alespoň integrovaný GSM telefon, který ale na rozdíl od předchozích verzí v jiných modelech značky postrádá možnost listování v telefonním seznamu. Pochvalu si také zaslouží bezchybně provedené čalounění a obložení interiéru. Za špičkovou lze označit také příplatkovou audiosoustavu, jejíž zvuk patří k tomu nejlepšímu, co jsme kdy v jakém autě slyšeli. Za luxus se ale i u Volva platí a pohled do na konci tohoto testu hovoří za mnohé.

Jednou z nejsilnějších stránek severského SUV je variabilita uspořádání interiéru, což se markantně projevilo zvláště v námi testované sedmimístné verzi. Unikátní je například možnost vyjmutí zadní části středového tunelu, která uvolní prostor mezi předními sedadly a umožní dítěti s vysunutou střední sedačkou v druhé řadě být v bližším a přitom bezpečném kontaktu s rodiči vepředu. Opěradla druhé řady se dají samozřejmě samostatně sklápět, čímž vznikne sice relativně vysoká, nicméně zcela rovná podlaha. Praktická jsou také sedadla třetí řady, která se zcela zasouvají pod podlahu. Jejich využití při přepravě ale předpokládá obsazení spíše dětmi. Téměř samozřejmostí jsou pak sklápěcí stolečky v opěradlech předních sedadel a za příplatek také individuální výstupy audiosoustavy ke druhé a třetí řadě.

V pětimístném uspořádání je zavazadlový prostor dostatečný, nevýhodou je pouze jeho vyšší hrana. Horizontálně rozdělené zadní dveře jdou otevírat lehce a mají hranu dostatečně vysoko, na sklopené dolní třetině se dá bez problémů sedět, ovšem o to horší je přístup ke vzdálenějším zavazadlům...

Na polní cestě či zmrzlém poli se Volvu vcelku líbí, podvozek netrpí pazvuky a posádku díky komfortně nastavenému odpružení spíše šetří. Volvo se také bez problémů proplete lehce rozbahněnou cestou, vše ale záleží na použitých pneumatikách. V porovnání s prvními testovacími jízdami ve Švýcarsku nám jízdní vlastnosti připadaly jistější a předvídatelnější (hlavní podíl mají zřejmě jiné - lepší pneumatiky). V zatáčkách se i přes mírné náklony chová Volvo jistěji než starší sourozenec XC70, sklon k nedotáčivosti dá znát dříve, než k ní skutečně dojde. Sedmnáctipalcová kola, která jsou u sedmimístné varianty standardem, stabilitě vozu velmi pomáhají. Brzdy se zvětšeným průměrem ztrácejí plnou účinnost až po skutečně brutálním opakovaném brždění a ani při plném zatížení nemá poměrně těžký vůz problém se zpomalením.

Testovaný vůz byl osazen v tuzemsku nejžádanějším motorem, pětiválcovým turbodieselemo maximálním výkonu 120 kW, spřaženým s pětistupňovou automatickou převodovkou Geartronic. Relativně nepříznivý poměr hmotnosti a výkonu z velké části supluje hodnota maximálního točivého momentu 340 Nm, ale i přesto musíme konstatovat, že sprinterských výkonů se v této motorizaci majitel nedočká. Převodovka je odstupňována spíše do rychla, a hodnota zrychlení z 0 na 100 km za 12,3 vteřiny svědčí o tom, že klid, rozvaha a důstojnost jsou tomuto vozu daleko vlastnější. Hluk poměrně hluboce znějícího motoru je solidně utlumen, výrazněji se projevuje až ve vyšších otáčkách. Hodnotě průměrné spotřeby 9,1 l, kterou uvádí výrobce, lze věřit. Zapomeňte ale na kick-down a smiřte se s tím, že na rovné dálnici bude při 140-kilometrové rychlosti okamžitá spotřeba okolo11 litrů. Díky poměrně dlouhému zdvihu plynového pedálu je hlídání "lehkosti nohy" docela snadné a při vcelku svižných cestách mimo města nás vůz překvapil i sedmiapůllitrovým průměrem.

Je-li zákazník rozhodnut o koupi vozu této kategorie, lze Volvo XC90 doporučit zejména pro kvalitu zpracování, variabilitu interiéru, úspornou pohonnou jednotku a dostatečné schopnosti jízdy mimo zpevněné cesty. Ke zvážení je pak cena některých prvků zvláštní výbavy a jen průměrná dynamika vznětového motoru.